Je jaksi společensky přijatelné býti milovníkem dobrého vína, zkoumat jeho vlastnosti, ochutnávat a pronášet věty typu: inu, tuto odrůdu znám, roste na jižních svazích Chateau Burgundy, tento ročník se skutečně povedl…ach, ten dozvuk ovocných tříslovin mě uvádí v extázi… Takovýto zavilý sommelier není považován za vožungra, ale za „bohémského znalce božského nápoje“. Ovšem není zrovna in a společensky přijatelné býti pivařem. To vás totiž deklasuje do podoby uřvaného štamgasta Restaurace Na Růžku, který se startkou v ústech rozdává rozumy svým stejně nevábným kumpánům…

volarské pivní cesty 00

Přesto se časy mění. Lidé najednou zjišťují, že existují i jiná piva než ta „velkoeuro“ vyrobená. Boom minipivovarů přináší (abych tak cimrmanovsky řekl) čerstvý vítr do našich hospod. Jsem rád, že se pivní kultura do našich zemí vrací, a že mít rád dobré pivo už tak úplně neznamená, že musíte být smrdutý vágus s cejchou. Já osobně mám pivo rád, ale musí to být skutečně pivo. A není třeba kvůli tomu vysedávat denně v restauraci a klopit do sebe desítky vodových desítek. A společně s dobrým pivem hledám také restaurace s vkusem a s dobrou obsluhou. Není bohužel zatím přímá úměra dobré pivo – dobrá hospoda.

A tak prosím neberte tuto mininabídku jako ukázku toho, že jako „kde jsme se všude s kolegou Kozákem vožrali“, ale jako kratičkou, zcela subjektivní, zprávu o stavu minipivovarů, hospod a hospůdek v našem blízkém okolí, kam se víceméně dá dojít po svých či na kole… 🙂

text a foto Roman Kozák & Petr Čmerda

Pár míst v blízkosti Volar, která by znalec a milovník piva měl znát:

Schlägler Kloster Bräu

Klášterní pivovar Schlägl. Jen kousek, kousíček chyběl k tomu, aby se horská lokálka z Lince přehoupla přes kopec a plnou parou zamířila do blízké Horní Plané. Proč se tak nestalo? Proč skončila v Aigenu, odkud je to do údolí Vltavy už jen skok? Možná se stavitelé tratě nechali zlákat pivem z přilehlého Schläglu. Do klášterního šenku je to totiž ještě blíž – a pivo je tu silné jak lokomotivní ojnice, opojné jako rovnoběžné dálky a jeho chuť se táhne jako kouř za podvečerním rychlíkem.

volarské pivní cesty 08 volarské pivní cesty 09

Gasthaus Dreisessel

Hostinec na Třístoličníku – dle dávných pověstí se tady k politickým brífinkům scházívali tři panovníci: český, rakouský a bavorský. Pche, prosímvás! Hranice tří zemí se stýkají nikoliv zde, nýbrž o pár kilometrů dál na Trojmezí. Co tedy asi tak mohlo krále lákat zrovna sem? Dá rozum, že pivo ve zdejším lokále! Povětří je tu čerstvé, silné, a pivo rovněž tak. Z obyčejné sesle by vás jedno či druhé shodilo na zem, a tak není divu, že pro krále byla na vrcholu skalního města vytesána tři zahloubená kamenná sedadla.

volarské pivní cesty 05 volarské pivní cesty 06 volarské pivní cesty 06a

Pivovar Sitter v Riedelsbachu

Spustíte-li se z Třístoličníku jižním směrem rovnou dolů, snadno se skutálíte do Riedelsbachu. Už dlouho zde hospodaří rod Sitterů. Pan Sitter se v pivě vyzná jako málokdo; vždyť se stal 1. oficiálním pivním sommelierem v Německu. Přirozeně si na svém ekobiogruntě zřídil minipivovar s pivními lázněmi, hotelem a originální pivní zahradou. Sitterovic rodina poctivě sedlačí už i na české straně Šumavy, ale na její silné domácí bavorské pivo stojí za to vydat se na špacírgang právě sem, do Riedelsbachu.

volarské pivní cesty 01 volarské pivní cesty 02 volarské pivní cesty 03

Krčma Vagón Pošumavské jižní dráhy v Novém Údolí

Svezou vás tu po nejkratší mezinárodní železnici světa v délce 105 metrů, v jednom z věkovitých dřevěných vagónů je muzeum a v tom dalším ajznbónská krčma. V knihovničce tu vedle sebe stojí bible a jízdní řád a z pípy zde točí pivo s tradicí: nejprve schwarzenbergské, po něm přišel Klostermann. U piva z vagónu můžete přemítat, proč na konečné toho vždy tolik začíná anebo proč to hezčí bývá za námi, ale to důležitější před námi…

volarské pivní cesty 07 volarské pivní cesty 07a

Hospoda „u Němečka“ na Dobré

Z odposlechnuté rozmluvy dvou mužů středního věku na nábřeží u Národního divadla v Praze: „O víkendu jedeme na kolo na Šumavu.“ „Čéče, my taky.“ „Tak to bychom se mohli odpoledne potkat u Němečka, na jedno, co říkáš?“ „U Němečka? No jasně!“ Ach ano, hospůdka na Dobré u Honzy Němečka. Je třeba dodávat ještě nějaké doporučení? My tam chodíme pěšky přes Vltavu…

volarské pivní cesty 11 volarské pivní cesty 12 OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Hostinec Soumarský most

Původně výletní, pak pro vodácký národ povinná hospoda u Soumarského mostu je již dlouhá léta obhospodařována rodinou Maxových. Dnes je splouvání Vltavy regulováno, avšak Vltava je okouzlující, lákavá a čirá nejen při pohledu z raftu a naučná stezka zdejším revitalizovaným rašeliništěm také stojí za průzkum. Naše národní řeka, soumarská i vojenská historie místa, troubení jelenů a košík hříbků i půvaby Šumavy, to vše si říká o jedno orosené na terase či u kamen zdejšího lokálu nad železničním přejezdem.

volarské pivní cesty 10 volarské pivní cesty 10a

* * *

Minipivovar hotelu Bobík ve Volarech

Prozatím poslední přírůstek pémrvaldského pivního pohostinství a překvapivá pamětihodnost prvního města na Vltavě čili nejnovější z pivních punktů horské Šumavy se právě otevřel na volarském náměstí. Hotel Bobík procitá do svého třetího života a vedle restaurace nabídne hostům i konopné lázně a – ano! – volarské pivo. Nový pivovar patří do kategorie restauračních minipivovarů a navazuje na svého vyhlášeného historického předchůdce, který pro svou polohu nad městem i význam a věhlas byl zván „Volarskými Hradčany“. Jaké nové originální volarské pivo je? Dejme se poddat anebo raději ochutnejme!

foto Ladislav Beran