Velmi cenná rezervace Mrtvý Luh chránící rozsáhlé údolní rašeliniště na soutoku Teplé a Studené Vltavy leží v katastrálním území České Žleby jižně od Volar.

foto daniel selucký - lipensko.org

Území je chráněno od roku 1948 a má rozlohu 394 ha. Většina plochy údolního rašeliniště je porostlá klečovou formou borovice blatky. Na okrajích se nachází porosty břízy pýřité a břízy karpatské. Vyskytuje se zde i vzácná masožravá rosnatka okrouhlolistá. Z dalších vzácnějších rostlin tu roste i blatnice bahenní, kosatec sibiřský, vachta trojlistá a další. Ze vzácných a chráněných živočichů se zde vyskytují některé druhy nižších živočichů, které jsou typickými obyvateli severské tundry, např. perleťovec severní a perleťovec mokřadní. Hojné jsou zde i zmije.

V rašeliništi je rozsáhlý porost tzv. „kostlivčích“ stromů. Jsou to uschlé, osaměle rostoucí stromy, které byly poškozeny podzemním požárem rašeliny a odumřely jim kořeny. Nad krajinou tak ční vybělené pahýly připomínající kostlivce. Tvoří svéráznou a zajímavou dominantu celé rezervace. Mrtvý luh není veřejnosti přístupný.

Nuže, vydejme se společně na okraj této krásné lokality :

MRTVÝ LUH aneb „VIA BETULA PENDULA

Plánek cesty

Tento krátký výlet po šumných humnech volarských je nenáročný a dá se zvládnout pěšky i na kole, ale i s kočárkem a malými dětmi se dá pohodlně dojít až do nitra úžasné šumavské přírody – ale pozor – budete se pohybovat na hranici první zóny Národního parku Šumava, tak si toho buďte vědomi a přistupujte k těmto místům s respektem… Z tohoto důvodu se taktéž nejedná o oficiální turistickou trasu.

Výchozím bodem našeho putování bude nádraží volarské. Od něj se vydáme cestou k přejezdu, u kterého odbočíme vpravo (vlevo je to do centra ke kostelu) na Chlum. Až k dopravní značce „konec obce Volary“ nás po levé straně budou provázet ruiny bývalého dřevozpracujícího podniku, který se dnes již stává nevzhlednou chátrající upomínkou na dobu brigád socialistické práce a megalomanských norem těžby dřeva. Když napnete uši, tak ještě uslyšíte z tlampačů (těch posledních mohykánů rozhlasu po drátě) veselé písně k práci a výzvy k zvyšování norem…

březovka - pila - w

Ale vážně… v případě bývalé „pily“ se stále ještě jedná o čerstvou minulost spjatou s velkou většinou obyvatel Volar. Slyšel jsem spoustu příhod, jaké to tam bylo – ale to si nechme do jiných článků… Momentálně zde vyrostlo monstrum jiné – takřka „futurologické“ – tedy obří solární elektrárna. Pravá strana je pro oko milosrdnější – zde se rozlévají luka kolem Volarského potoka. Na horizontu téměř marcipánový dortík vrchu Lískovec…

březovka volary 02březovka volary 00

Za městem první odbočkou vpravo…

A zde začíná naše „Via Betula Pendula“ neboli „cesta bříz bělokorých“ místně řečeno – Březovka. Ztepilé stromy březové zdobí z obou stran první část cesty k Vltavě. Průhledy mezi stromy odhalují zvlněný horizont. Překročíme-li Volarský potok coby Rubikon jsou – řečeno klasikem: „kostky vrženy…“ Za pomyslnou hranicí města nás čekají vskutku temné hvozdy smrkové. Uklidněte své myšlenky a v hlavě nechte šumět jen voňavý les. Dotýkejte se květů (ale prosím netrhat) a poproste místní ovády o shovívavost…

březovka volary 03

březovka volary 04

Mrtvý luh

Pomalým krokem, cestou pohodlnou (na prvním rozcestí se dáme vlevo – cesta vpravo by vás dovedla zpět do Volar k nádraží, ale z druhé strany a můžete ji tak využít pro zpáteční cestu) za cca 20 minut dojdeme až na její zdánlivý konec. Ano, cesta jakoby končí před hradbou stromů, která ovšem schovává to nejlepší – to, kvůli čemu stojí za to sem dojít. Rozhrnete-li větve spatříte Mrtvý luh, který je součástí luhu Vltavského a uprostřed zeleného koberce trav se vine stříbrošedá nit zde ještě Teplé Vltavy.

Tip – Dáte-li se pár metrů vpravo – uvidíte mezi stromy stůl a lavice – zde můžete posedět a pokochat se pohledem na meandr Vltavy.

březovka volary 01

Stojíme na hranici přísně chráněné první zóny Národního Parku Šumava – a tak se prosím kochejme pouze z dálky, ač by se nám jistě chtělo vrhnout se do přívětivě vypadajících trsů trav a květin a spočinout ve vodách vltavských. Nezastaví-li vás zákon, pak vězte, že klíšťat plná hejna hladově čekají na nerozvážného bloudivce. Také rostliny masožravé a vzácné se mohou vrhnouti na holá lítka turistů – neboť je zde zaznamenán výskyt rosnatky okrouhlolisté. Navíc stáda zmijí jedovatých se sveřepě plazí mlázím s pohledem kosým vyplazujíce svých jazyků nenasytných…(uff, můj češtinář pan Kučera by měl -možná- radost – pokud jsem to tedy napsal dobře – dodnes mě pronásledují ti jeho šakali, co zavile vyli na bílé vily…)

No a pokud je někdo skutečně hrdina, který se ničeho nezalekne – pak se může pustit do křížku s kostlivčími stromy, kterým my, rusofilové, přezdíváme „dřevěný bohatýr“. Jedná se o stromy, kterým podzemní požár rašeliny poškodil kořenový systém a tak zbytky holých kmenů trčí z luhu vskutku strašidelně.

Mrtvý luh – (739 m.n.m) je údolní rašeliniště. Je nedílnou součástí mezinárodně chráněných mokřadů Šumavská rašeliniště. Územně Mrtvý luh vymezuje těleso železničního náspu mezi zastávkami Dobrá a Černý Kříž a toky Teplé a Studené Vltavy, které se při jeho jihozápadním cípu slévají. Vrstva zdejší rašeliny dosahuje až sedmi metrů. Roste tu řada vzácných rašelinných bylin a dřevin, například stromová borovice blatka, kosatec sibiřský, vachta trojlistá, nebo blatnice bahenní. Na okrajích je přimíšen smrk a nálet břízy pýřité. Nejstarším porostům je až 300 let. Unikátní je místní entomofauna. Což jsou třeba právě výše zmínění klíšťáci, sympatičtí ovaďáci a další unikátní hmyzáci například řádu Megaloptera, Neuroptera či Mecoptera (é…co takle Helicoptera – ta by nebyla?:-). Odumírání stromů se vysvětluje dlouhodobým podmáčením v důsledku vyšší a kolísavé hladiny podzemní vody. Dříve samostatná státní přírodní rezervace vyhlášená v roce 1948 na rozloze 283,21 ha byla v roce 1989 zahrnuta do 1. zóny NP Šumava jako součást rozsáhlejšího celku Vltavský luh.

Při hledání materiálu na netu jsem narazil na věc, která mne vskutku pobavila a tak se o ní chci podělit. Nevím – možná vás ta „mechová odysea“ nerozesměje tak jako mně, ale ať se na mne přátelé bryo – lichenologové nezlobí – já se chlámal o sto šest…

Podzimní bryologicko – lichenologické dny na Šumavě

Tentokráte se podzimní setkání mechařů a lišejníkářů konalo na Šumavě, v Českých Žlebech. Někteří měli cestu tam pohodlnou, dorazili autem, jiní přijeli z dálky a České dráhy jim připravily štreku pestrou a nezapomenutelnou. Například jet ze Znojma a vézt několik PET lahví burčáku nebylo skutečně lehké. No řekněte, přece byste nejeli v září ze Znojma na setkání bez tohoto blahodárného moku. Jenže v Jihlavě byla výluka. Od té chvíle následovaly další přestupy a zpoždění, o druhé výluce ani nemluvě. Nebezpečí výbuchu řádně „nahrkaných“ burčáků bylo veliké a my nedělali nic jiného, než že upouštěli a upouštěli. Po několika hodinách explozivního napětí jsme Svatka, Tom a Zdeněk, tedy tři mechaři, vylítli naštěstí jen z vlaku ve Stožci. Zde jsme si rozdělili vinné munice a vyrazili již po svých směr České Žleby. Cestou jsme se ze silnice rozhlíželi po krásné šumavské krajině, která byla prosluněná posledními hřejivými paprsky onoho dne. Dýchl na nás podzim. Dělali jsme krátké přestávky nejen kvůli povolení lahví s burčákem, ale také proto, že na nás ze starých stromořadí doslova mávaly epifyty jako Usnea a další lišejníky. U mechatých stromů nám to nedalo, šup lupu z batohu a už jsme byli nosem zarytí mezi druhy rodu Orthotrichum a dalšími mechy… (zdroj: http://botanika.bf.jcu.cz/bls/minula.html)

No safra – představa jak se ovíněn dobrým znojemským burčákem zavrtám v mechu a z dáli mne zdraví svými „větvi“ epifyt Usnea…jářku, to bych si taky nechal líbit…!

Nuže – vy můžete také spočinout na okraji této přenádherné lokality. Poseďte, pokochejte se, načerpejte energii ještě mladé Vltavy a respektujte, prosím, pravidla, aby se takto mohli potěšit i naši potomci…

březovka volary 05 březovka volary 06 březovka volary 07