V České republice máme několik národních parků, ale položme si otázku: je v nějakém národním parku tolik suchých stromů a tolik zdevastovaného lesa?
Máme v jiném národním parku tolik trestních oznámení, tolik soudních sporů, tolik pokut, tolik blokád, tolik demonstrací, tolik odvolávání ředitelů, tolik mediálních bojů? Pouze nešťastná Šumava je již patnáct let v sevření těchto sporů a s každým novým ředitelem, resp. s každým novým ministrem, který více či méně podléhá nátlakovým skupinám typu Hnutí Duha a aktivistickým vědcům, přichází nová koncepce ochrany přírody. Jen za dobuplatnosti posledního Plánu péče se vystřídalo šest ředitelů NP Šumava, což je celosvětový unikát.

Jirsa_Tomas_SK_jednani_0512Celý problém se skrývá ve filosofii „divočiny“ či „zakládání nových pralesů“. Cílem nevládních skupin je nechat většinu šumavských lesů svému osudu, tedy destrukci kůrovcové kalamity s tím, že tam za tři sta až čtyři sta let vyroste nový prales. Tato myšlenka má podporu některých úředníků v Bruselu, některých vědců, ale naprosto s ní nesouhlasí demokraticky volené orgány, šumavské obce, kraje a horní komora parlamentu, tedy občané.

Zájmy na vzniku „divočiny“ se pak větví. Vědci čerpají milionové granty a publikují vědecké zprávy, kdy se mnohdy zkoumá pro samotné zkoumání. Typickým příkladem byl výzkum houby Beauveria bassiana, vyhozené miliony a mediální humbuk. Do zkoumání šumavských procesů však jdou stovky milionů korun a řadě vědců tyto peníze stojí za podporu vzniku „divočiny“. Každá kůrovcová kalamita je doprovázena masivním kácením v okolních lesích. Během úmyslně rozpoutané kalamity v letech 2007 až 2010 byly vykáceny a prodány cca dva miliony kubíků dřeva. Některým lidem, kteří byli přisáti na tyto těžby a prodej dřeva ve stovkách milionů korun, stojí také za to „divočinu“ podporovat. A pak je tu poslední skupina – nábožensky přesvědčení vůdci aktivistů, kteří považují šumavské smrkové lesy za hrůzu a za každou cenu je chtějí zničit. Na ně se nabalují aktivističtí sympatizanti, kteří o přírodě nevědí vůbec nic a jezdí na Šumavu na placené brigády, kdy je náplní práce přivazování se ke stromům za účasti médií.278398-top_foto1-ilfoh

V zájmu „divočiny“ se tak točí stovky milionů, v zájmu zeleného lesa pouze zdravý rozum. Šumavské obce, krajská zastupitelstva i Senát hlasují téměř jednohlasně pro zelenou Šumavu a zachování přírodního dědictví našich předků. To jsou instituce, které reprezentují veřejnost. Hnutí Duha ve stánku na pražském Smíchově sbírá podpisy pod petici proti jakýmsi imaginárním developerům a proti kácení na Šumavě, přičemž demagogicky zamlčuje, že nejvíce se kácelo za „zeleného“ ředitele Krejčího a ekologického ministra Bursíka.

Ministři Pavel Drobil a Tomáš Chalupa a ředitelé Jan Stráský a Jiří Mánek vliv Hnutí Duha eliminovali a na Šumavě byl klid. Ministr Richard Brabec pod tlakem Hnutí Duha a aktivistických vědců změnil Plán péče, odvolal z křesla ředitele národního parku Jiřího Mánka a instaloval Pavla Hubeného. A začal nový kolotoč mediálních obviňování, žalob, soudních sporů a pokut. Na povrch vyplavalo, že jacísi vědci přehnali svá vědecká zkoumání a zahubili rysa i s mláďaty. Nešťastná Šumavo, co jsi provedla, že si na tebe Hnutí Duha zasedlo!

Ing. Tomáš Jirsa

Zdroj: neviditelnypes.lidovky.cz