Roman Kozák – Šumavské lokálky aneb plnou parou do pohádky

Chcete-li poznat nejromantičtější železniční tratě u nás, zamiřte na jižní Šumavu, zamiřte na Volarsko. Volary lze považovat za mozek šumavských lokálek. Vždyť odtud vyjíždějí vlaky po třech tratích do čtyř směrů, doslova do všech světových stran.

Nejhezčí úseky šumavských lokálek procházejí stěžejními partiemi Národního parku Šumava, jiné tvoří hranici mezi národním parkem a Chráněnou krajinnou oblastí Šumava. Lesní železniční křižovatka Černý Kříž nedaleko soutoku Studené a Teplé Vltavy je zvána srdcem šumavských lokálek. Kubova Huť je nejvýše položeným nádražím v českých zemích. Pošumavská jižní dráha v Novém Údolí pak nejkratší mezinárodní železnicí na světě!

Na šumavských lokálkách snadno podlehnete idyle venkovských tratí a romantice lesních nádraží. Láká vás přítmí pralesa se stínem okřídleného kola? Chcete se spatřit okolí tratí mnohde takřka totožné s dobou jejich vzniku? Vlakem se lze vydat podél břehů největšího přehradního jezera u nás, vlakem lze vyjet po svazích Boubína na „střechu českých železnic“, z okna motoráku je možno nahlédnout do šumavských slatí. Lokálkou lze projet údolím Studené Vltavy až na samou bavorskou hranici. Hraniční hvozdy, horské tratě, hezké chvíle: bez starostí, bez tankování, s horkým čajem či studeným pivem – a řidič je v ceně!

Vlakem se tu jezdí na houby, na šumavskou túru, na cyklovýlet, k vodě, do přírody i za výhledy. S dětmi či vnoučaty můžete vyrazit plnou parou za pohádkou pošumavskou lokálkou! Protože šumavské lokálky mají kromě svých půvabů a i své pohádkové knížky.

Místa, která na šumavských lokálkách musíte vidět:

Volary – uzlová a řídící stanice šumavských lokálek. Dirigující dispečer ve Volar dálkově řídí provoz na těchto tratích: Volary – Vimperk, Volary – Nové Údolí a Černý kříž – Kájov, což je celkem 101 kilometrů tratí. Trať Volary – Vodňany řídí dispečer v Prachaticích.
Ve Volarech je také lokomotivní depo s lokomotivami a motorovými vozy včetně dílen. Před budovou depa je osazeno soukolí z parní lokomotivy řady 475.

Černý Kříž – lesní křižovatka šumavských lokálek na břehu Studené Vltavy, kam je automobilům vjezd zakázán. Na peróně historické hodiny, které ukazují pravý šumavský čas (co na tom, že občas se s tím pražským poněkud rozchází…). Nádražní hospůdka a křižovatka turistických tras včetně cyklistických. Ideální místo pro lesní poutníky a houbaře, ale třeba i inlineové bruslaře. Houkání vlaků se tu ozývá skoro neustále.

Kubova Huť – nejvýše položené nádraží nejen na Šumavě, ale v celé republice. Tady jste opravdu na „střeše českých železnic“. Vedle stanice je informační bod věnovaný železnici včetně makety vláčku coby dětské prolézačky. Ideální místo k výstupu na vrchol Boubína s rozhlednou.

Nové Údolí – kdysi místo, kde železniční trať Volary – Pasov překračovala česko-bavorskou hranici. V létech 1948-89 ostře střežené a pro obyčejného smrtelníka nepřístupné místo. Dnes turistický ráj a místo s opravdovou železniční raritou.„Nejkratší mezinárodní železnice na světě“ v délce 105 metrů opravdu překračuje hraniční most až na bavorské území. V létě zde spolek Pošumavská jižní dráha provozuje muzeum šumavských lokálek v historickém vagónu a jízdy kuriózními drezínami. Východiště túr na Třístoličník, Krásnou Horu a Haidel.

Co byste si na šumavských lokálkách neměli nechat ujít:

Parní vlaky
Nejrozsáhlejší akce od ukončení parního provozu se od roku 1993 koná každoročně právě na šumavských lokálkách v okolí Volar. V posledních létech pravidelné víkendové jízdy v období letních prázdnin nesly název Šumavské léto s párou. Ten je od r. 2008 změněn na Jihočeské léto s párou, neboť jízdy parních vlaků byly rozšířeny i do Pošumaví a na tratě jižních Čech. Chcete se svézt parním vlakem s názvem „Karel Klostermann“ či „Generál Laudon“?

Pošumavská jižní dráha (PJD) Novém Údolí
Spolek nadšenců, kteří usilují o obnovení železničního spojení české a bavorské strany Šumavy. Bývalá trať Volary – Passau končí na hranicích v Novém Údolí, kde spolek staví prozatím symbolické prodloužení dráhy, buduje železniční skanzen, provozuje muzeum šumavských lokálek v historickém vagónu a pořádá kratochvilné akce včetně jízd kuriózních drezín po „nejkratší mezinárodní železniční trati“ v délce 105 metrů.

Stifterův pošumavský železniční spolek Vimperk
Spolek založený roku 1991 působí na nejhezčích tratích u nás. Mapuje historii i současnost šumavských lokálek, uchovává jejich historické tradice a propaguje jejich půvaby a kolorit. Vydává knihy, pohlednice a propagační materiál, organizuje výstavy, kulturní akce a jízdy zvláštních vlaků včetně parních. Provozuje vlakovou poštu a podílí se na zpříjemňování života lidí na kolejích i kolem nich organizováním kratochvilných akcí.

Vlaková pošta
Vznikla roku 1994 jako recese, ovšem po roce 1999, kdy České dráhy oficiální provoz vlakové pošty ukončily, je právě vlaková pošta Stifterova pošumavského železničního spolku
z Vimperka jedinou fungující připomínkou této legendární služby. Nyní je rovněž oficiální Pojízdnou kanceláří Jihočeského pohádkového království.
Rozsáhlou sbírku železničních razítek rozšiřuje spolek každoročně o další vlastní příležitostná a kuriózní razítka, jimiž vámi podanou zásilku ozdobí (Přísně tajné – před přečtením spálit! Prosím, doručte fofrem! Šumava – drsnej kraj, krásnej život, All you need is train! etc.) Vedle toho zaručuje, že přinejmenším v části cesty bude vaše zásilka přepravena Par train neboli vlakem (začasto parním).
K tomu nabídne své vlastní pohlednice s tématikou šumavských lokálek, přidá uniformy, dobový kolorit a – dámy, pozor – razítka nejen na obálky…!

Superlativy šumavských lokálek
– přírodně nejcennějším územím procházejí tratě v Národním parku Šumava: jedná se o úseky Nová Pec – Černý Kříž (12 km), Černý Kříž – Nové Údolí (8 km), tzv. Odbočka u Volar – Černý Kříž (5 km). Trať z Volar do Lenory tvoří v délce 7 km (od Odbočky) hranici mezi národním parkem (vlevo) a Chráněnou krajinnou oblastí Šumava (vpravo).
– nejstrmější stoupání: 27 promile na Kubovu Huť z obou stran (nad 50 promile musí být již ozubnicová trať!), 25 promile Prachatice – Chroboly a Volary – Zbytiny, dvakrát tak strmější vlečka odbočující ze stanice Kájov do papíren
– nejvyšším mostem je kamenný Klášterecký viadukt mezi stanicemi Lipka a Vimperk
– ještě větší je viadukt u Holubova na trati Č. Budějovice – Černý Kříž, ale ten spíš než k Šumavě patří do oblasti Blanského lesa
– nejhezčí jména mají zastávky Dobrá a Pěkná, nejpochmurnější zase Černý Kříž (pod Spáleným vrchem u Mrtvého luhu)

Pomníky a pamětní desky

– perón železniční stanice Volary: pamětní deska v podobě stylizovaného umrlčího prkna věnovaná dvěma osobnostem šumavských železnic – pedagogu Wenzelu Draxlerovi a přednostovi stanice Janu Tolarovi
– depo Volary: velké červené soukolí z parní lokomotivy řady 475 (bugatka, šlechtična)
– Kubova Huť: pamětní deska v průčelí staniční budovy, která je nejvýše položenou železniční stanicí v České republice
– Černý Kříž: obnovený vysoký dřevěný kříž na břehu Studené Vltavy na místě původního kříže, podle něhož dostala nová styčná stanice šumavských drah v roce 1910 své jméno
– Nové Údolí: muzeum šumavských lokálek a Nového Údolí v muzejním vagónu: rozcestník šumavských lokálek u hraničního mostu
– čekárna v Horní Plané: pamětní deska spisovateli a železničáři Ivanu Novému

Co si o šumavských lokálkách přečíst?


– historické publikace:
100 let žel. tratě Číčenice – Prachatice (dr.V. Starý, J. Louženský, 1993)
Zapomenuté železnice (Radovan Rebstöck, 1994)
Neznámá válka pod Boubínem (R. Kozák, 1996)
Karel Čapek a Černý Kříž (R. Kozák, 1996)
Šumavou za techn. památkami (R. Rebstöck, 1998)
Hotelový sluha u každého vlaku (R. Kozák, 1999)
Nové Údolí (R. Kozák, 1999)
Na střechu českých železnic (Vladislav Šlégr, 2000)
Lokálka údolím Volyňky (V. Šlégr, 2003)
Šumava – příroda, historie, život (Baset, 2003): encyklopedická hesla: R. Kozák: Šumavské lokálky (str.695 – 706), A. Landa: Arnoštovská úzkorozchodná lesní železnice (str.707 – 710)
Zmizelé Čechy – Volarsko (R. Kozák, 2006)
Železnice přes Šumavu (R. Rebstöck, 2007)
Zmizelé Čechy – Vimperk (Roman Hajník, 2007

– beletrie:
Pohádky ze šumavských lokálek (Roman Kozák, 1993, 1998, 2003, 2006)
Další pohádky ze šumavských lokálek (R. Kozák, 2005)
Vyprávění kapra Jakuba (Bára Stluková, 2004)

Šumavské lokálky fotoromantické…

Petr Šťástka (strojvedoucí Cargo ČD, Volary) je nadšený železniční fotograf. Jeho objektivem můžete nakouknout na ta nejkrásnější místa našich lokálek. Mocná síla strojů se na jeho fotografiích vkusně kloubí s  tajuplností šumavské krajiny…